Propad čínských akciových trhů, si vybírá svou daň.
Obavy ze stavu čínské ekonomiky, která dosud táhla dopředu celosvětový hospodářský růst, dopadly citelně na sektor komodit, zejména průmyslových kovů. Čína je jejich velkým konzumentem a také importérem. Poptávka po stavebních a průmyslových materiálech, jako je ocel, měď, hliník, nikl a stříbro klesá. Tyto komodity se dostaly pod výrazný prodejní tlak a mnohé propadly na nejnižší ceny od začátku finanční krize před šesti lety. Největší poklesy zaznamenala železná ruda. Cena klíčové přísady pro výrobu oceli se během jednoho dne propadla o 11 %, nejvíc v zaznamenané historii obchodování. Na několikaletá minima klesla měď. Tohoto kovu, který je hojně uplatňován ve stavebnictví a automobilovém průmyslu, se v Číně spotřebuje stejně jako ve zbytku světa dohromady. Před třemi lety stála tuna mědi přes 8 000 dolarů. Dnes se propadá na 5 500 dolarů. Pád potkal i hliník, který používají automobilky i výrobci plechovek.
Čínská ekonomika začala počátkem tisíciletí expandovat střemhlavým tempem a postupně se vypracovala na absolutně největšího spotřebitele všech významnějších surovin, který udává směr a tempo celému sektoru. Masivně se investovalo do infrastruktury. Stavěly se rychlodráhy, přehrady, dálnice, celá nová města, v nichž se upotřebily miliony tun oceli, mědi nebo betonu. Na tento vývoj zareagovali těžaři rozšiřováním dolů a otvíráním nových ložisek. Předpokládali, že poptávka poroste dál obrovským tempem a tomu přizpůsobili své plány. Po letech spoléhání na stále rostoucí čínskou spotřebu surovin je patrné, že se trend obrátil. V posledních dvou letech se ukazuje, že čínská spotřeba surovin má své meze. Výroba oceli v zemi s 1,4 miliardy obyvatel letos poprvé po 40 letech klesne. Čínské ocelárny, které postrádají odbyt doma, vyváží stále více své produkce za hranice, čímž tlačí ceny o desítky procent níže. Kvůli levnému exportu musí zavírat provozy ve Spojených státech i Evropě.
Krizi z nadvýroby nezpůsobuje jen Čína. Západní nadnárodní těžařské koncerny navzdory padajícím cenám dál otevírají nové doly na uhlí a železnou rudu a chrlí stále více suroviny na přesycený trh. Soustřeďují se převážně na nízko nákladová ložiska v Austrálii či Africe s cílem realizovat co největší úspory, přečkat hubené roky a vytlačit slabší konkurenty z trhu. V konečném důsledku to znamená, že pročištění trhu a návrat cen na rozumné úrovně bude trvat déle, než je za normálních okolností obvyklé. V následujících 18 měsících se obrat trendu padajících cen neočekává. Pro zpracovatele oceli a ostatních průmyslových materiálů je to spíše pozitivní důsledek a výroba může počítat s nižšími náklady na materiálové vstupy.
